Povaha:

Před svým chycením v Zemi jezer byla Mirrala poměrně přátelským člověkem a docela i společenským, byť měla občas ráda i svůj klid a neúčastnila se všech společenských slavností, kam byla její rodina pozvána. Značně se změnila po svém útěku ze Země jezer, její příbuzní jí nepoznávali, neboť se z usměvavé a docela i zábavné Mirraly stala chladná, odtažitá žena beze smyslu pro humor a s pesimistickým pohledem na život. Jediný úsměv, který vám tahle černovláska věnuje, bude ten ironický, stejně tak nepochopí žádný váš vtip, který jí přednesete. Ačkoliv se Mirrala vyhýbá válečné frontě, pak to neznamená, že zcela zanevřela nad léty tvrdé dřiny, rozhodně své schopnosti nezahodila jen proto, že byla více jak rok držena v zajetí v nepřátelské zemi. Mirrala dnes působí převážně v Archeonu a dohlíží na dospívající stříbrné, které trénuje; sám král ji viděl jako vhodnou kandidátku pro výcvik mladých šlechticů, neboť jim může dokonale popsat jak jejich nepřítele, tak také samotnou válečnou frontu, kterou přešla hned dvakrát bez jakékoliv větší újmy na zdraví. Mirrala se dnes nevyhýbá společnosti, avšak to neznamená, že jí má požehnaně, její pověst jí předchází a najde se jen opravdu málo odvážlivců, kteří si k ní se sklenkou v ruce přisednou a chtějí si s ní povídat o vlastních - pro Mirralu - naprosto zbytečných problémech života. Stínonoška je často viděna ve společnosti starších stříbrných, většinou se jedná o válečné veterány, a právě těm je ochotná věnovat svůj čas, neboť jsou pro ni perfektními lidmi, od kterých se může leccos naučit. Mirralin vztah k rudým není nijak růžový; ačkoliv si na vlastní kůži zažila, jaké to je, když s ní někdo jedná jako s méně cennou, pak se jich nezastává, a necítí vůči nim žádnou lítost, neboť na to pohlíží svýma očima - ona si zvládla ulehčit život coby otrokyně Jezeřanského prince, a nevidí jediný důvod, proč by rudí měli oplakávat své mizerné životy. Své služebnictvo tedy často propouští a mění ihned za nové, Mirrale stačí jen malý náznak toho, že se svou prací sluhů nejsou spokojení, a nemilosrdně je pošle právě na frontu; přijde jí to jako dokonalé místo pro ty, kteří si neváží klidného života v majestátních sídlech svých pánů.

​

Minulost:

Mirrale nikdy nevadilo, že se narodila do jednoho z mnoha rodů patřících do nižší šlechty, na jejím potenciálu jí to neubíralo, a již od útlého věku na plno využívala toho, že jí ostatní stříbrní coby stínonošku podceňovali. Mirrala nedokázala ovládat lidskou mysl, udusit protivníka pouhým mávnutím rukou, či si nechat zkamenět kůži a být tak odolná vůči všem příchozím útokům. Ačkoliv byla svými vrstevníky v tréninkovém centru často podceňována, brzy našla svou dominantu ve světle; nikdo nemůže zasáhnout to, co nevidí. Pro Mirralu bylo nejdůležitější se co nejrychleji naučit pracovat s okolním světlem, a po několika dlouhých měsících ho dokázala lámat natolik, až se pro prosté lidské oko stala neviditelnou. Pouhá "neviditelnost" jí ale nestačila, co s ní také mohla dělat? Nikdy z bojových tréninků neutíkala, ba naopak; skvěle si osvojila dýky, které s ní byly jako jedno tělo, a Mirrala tak měla později problém najít při tréninku úctyhodného protivníka, který by se proti ní postavil. Černovláska si myslela, že jí zvládne porazit pouze zaříkávač, zpěvák nebo tlumič, avšak zástupci prvních dvou rodů nikdy na tréninku přítomní nebyli, a žádný Arven si jí jako soupeřku nevybral - jednou jí k souboji vyzval stejně starý Arven, a Mirrala předem počítala s tím, že zcela utlumí její schopnosti, než tak mladý tlumič učinil, Mirrala jeho směrem vrhla dýku, která jen o pár centimetrů minula srdce. Arven měl tehdy jediné štěstí, že byl v centru přítomen Skonos, který ho okamžitě vyléčil.

Mirralin otec působil na frontě již několik dlouhých let a brzy mu došlo, že jedna z jeho dětí ztrácí hloupými tréninky pouze čas, nechal tedy poslat pro Mirralu a začal jí sám učit přímo na frontě; tehdy sotva patnáctiletá dívka musela bravurně ovládat jak boj s chladnými zbraněmi, tak také těmi na dálku. Její otec ji ale nikdy nevystavil síle Tichého kamene, což se jí v budoucnu stalo osudným. Mirrala později působila jako Nortský zvěd v Zemi jezer, společně se stejně starým Nornusem, o dva roky staršími dvojčaty z rodu Samosů, a často je doprovázel také stříbrný z řad Eagrieů a Blonosů. Právě na jedné z jejich častých misí, nedaleko Detraonu, hlavního města Země jezer, byli odhaleni. Nornusovi se podařilo utéct, magnetroni je sice dokázali nějaký čas bránit a podařilo se jim několik jezeřanů zabít, avšak ti byli v přesile; oba Samosové byli i přes své bojové dovednosti na místě zabiti, a chvíli na to je na onen svět doprovázel i mladý jasnozrak. Mirrala byla společně s dívkou z rodu Blonosů zajata a odvedena do Detraonu, před samotného Jezeřanského krále. Ani jedna z nich neuměla jejich řečí, avšak jazyková bariéra byla jejich jediným problémem, neboť se obě již při příjezdu do Detraonu smířily s popravou. Mirrala skončila o poznání lépe než léčitelka krve, která se pro jezeřany stala brutální a krvavou zábavou; byla pro ně unikát a ti - pro Mirralu - barbaři jí pro své vlastní pobavení vždy usekli končetinu a sledovali, jak jí opět dorůstá. Mirrala to stěží dokázala sledovat, natož si představit, jak ohromným utrpením si nebohá léčitelka krve musela procházet.

Ani stínonošce se nevyhnulo mučení, avšak ta se ocitla v daleko jinačí situaci; nebyla jí sice uříznuta žádná končetina, ale samotný král jezeřanů jí nasadil pouta z čistého Tichého kamene, na který nebyla zvyklá. Mirrala strávila dlouhé týdny zavřená v žaláři pod tíhou kamene, sotva dokázala jíst či pít, nemohla se zvednout bez toho, aniž by jí jezeřanská stráž "napomohla" na nohy. Mirrale se po čtvrt roce konečně dostalo pozornosti ze strany jezeřanské královské rodiny: kdyby uměla mluvit jejich jazykem, pravděpodobně by je prosila o milosrdenství v podobě smrti, neboť s Tichým kamenem kolem kotníků a zápěstí si uvnitř již mrtvá připadala, ale na ni smrt v nepřátelské zemi nečekala. Smrt by pro ni byla vykoupením, avšak jezeřanský král jí přichystal - pro ni - daleko horší osud; stala se vyslovenou otrokyní jeho prvorozeného syna. Mirrala sice nebyla zavřená v chladné cele, nýbrž přebývala v jeho osobních komnatách, ale denně mu musela být po ruce a sloužit jako jedna z rudých; od prostého uklízení k různému pobavení. Jezeřanský princ s ní nezacházel nejlépe, avšak Mirrala se s ním brzy naučila žít. Nečinilo jí to sice radost, ale nezbývalo jí nic jiného, než si svůj pobyt v Detraonu o trochu zlepšit. Jeho Výsosti se brzy začala nabízet sama, využila svého vzhledu i šarmu, často dělala věci, které byly daleko za jejími hranicemi, avšak pro přežití by v ten moment udělala cokoliv. Jakožto půvabná žena neměla tolik práce se zmanipulováním jeho mysli, a později se jí dokonce podařilo si z kotníků i zápěstí sundat Tichý kámen, avšak ve svém dokonalém divadle pokračovala i poté; s princem trávila téměř všechen čas, namlouvala mu, že se do něj zamilovala a chce po jeho boku strávit zbytek svého života.

Díky své jisté manipulaci se jí poté podařilo prince přemluvit, aby ho mohla doprovázet na jeho cestě do Trialu, města ležícího nedaleko Nortských hranic. Po celou dobu jejich cesty si držela svou šťastnou masku a neustále mu děkovala, že jí sebou vzal, avšak jakmile se večer ocitli sami, Mirrala nezaváhala a chladnokrevně mu vrazila jídelní nůž do krku; nic jiného po ruce neměla, a alespoň se mohla pobavit nad tím, jaká ironická a nečekaná zbraň zabila následovníka Jezeřanského trůnu. Mirrale se tak po roce podařilo dostat od onoho tyrana a své jediné noční můry, a navzdory tomu, čím vším si v Zemi jezer prošla, se jí podařilo snadno přejít přes válečnou frontu a dostat se zpět do Norty. Mirrala se po svém návratu odmítala vrátit zpět k působení na frontě, na místo toho několik dlouhých měsíců strávila v naprostém odloučení v rodné Cancordě. Čas jí sice pomohl zahojit jisté rány na duši, avšak Mirrala se již dlouho vyhýbá frontě jako čert kříži.

​

Zajímavosti:

• Vyhýbá se frontě. Ačkoliv na ní slouží polovina její rodiny, ona raději tráví čas v Archeonu trénováním dospívajících stříbrných.

• Ke svému předchozímu povolání zvěda se nehodlá vrátit, avšak to neznamená, že si za pomoci svých schopností nezjišťuje jisté informace; ty užitečné občas předává samotné královské rodině.

• Na prudké pohyby reaguje okamžitým útočným postojem; pokud se tedy rozmáchnete po otravném hmyzu, je velká pravděpodobnost, že vás Mirrala složí k zemi, neboť vás v tu chvíli bude považovat za hrozbu.

• Na kotníkách a zápěstích si ponechala jizvy od okovů jako připomínku toho, že se nikdy nenechá zlomit.

• Po svém útěku ze Země jezer si už nikdy nenasadila Tichý kámen, a i když by to nahlas nepřiznala, té věci se bojí.